Aller au contenu

bîje

Èn årtike di Wiccionaire.

Etimolodjeye

[candjî]

Loukîz a : « bijhe »

Prononçaedje

[candjî]

Sustantif

[candjî]

bîje femrin

  1. bijhe.
    • El vint soufèle dè bîje. Motî d’ Nivele.
    • Li bîje èt li solia si disputin.n’, onk èt l’ôte prétindin.n’ yèsse li pus fwârt. — ratournant ene fåve d’ Ezope, Li bijhe et l’ solea.
    • Su l’ vôye qui nos min.ne à l’èglîje,
      Li vint a chové lès nûléyes,
      Nos massales rodjichenut d’zo l’ bîje
      On s’ rafîye tot laudje dèl vièspréye.
      Jacques Desmet.

Mots d’ aplacaedje

[candjî]

Sipårdaedje do mot

[candjî]

w. do Mitan, w. do Coûtchant, Basse Årdene

Ortografeyes

[candjî]
Après 1900, foû rfondou (Feller, Feller ricandjî, nén Feller) :