Aller au contenu

bout

Èn årtike di Wiccionaire.
Loukîz eto : boû, [[boût]].

Etimolodjeye

[candjî]

Eprontaedje do francès « bout »

Prononçaedje

[candjî]

Sustantif

[candjî]
singulî pluriyal
bout bouts

bout omrin

  1. coron, dibout, cåzu todi dvins les ratourneures « å bout di » et « vini a bout ».
    • HOUBERT. (Voet l' bout do toûne-visse ki vént foû d' on trô k' i gn a-st å gletoe do vantrin) - Et çoucial, est ç' on mårtea å bouxhî dvant, dijhoz ? — Antoine Bouhon, Les Brixhes da Gèrâ, 1900, sinne IV, p.10 (fråze rifondowe).

Ratourneures

[candjî]
  1. å bout di
  2. å bout do conte
  3. d’ on bout a l’ ôte
  4. disk’ å bout
    • GRANDET. - Alans, ouy ki vosse divwer est rimpli disk' å bout, ki vosse fré est xhoré, metoz vosse mwin cial. (I stitche si mwin.) Acceptez, Simone. — Jean Lejeune, Po marier Lèyontine, 1928, ake II, sinne XV, p.32 (fråze rifondowe).
  5. fé les bouts
  6. mete a bout
  7. vini a bout

Mots d’ aplacaedje

[candjî]

Sinonimeye

[candjî]

Pwaire minimom

[candjî]

Ortografeyes

[candjî]
Après 1900, foû rfondou (Feller, Feller ricandjî, nén Feller) :

Ratournaedjes

[candjî]
coron, dibout