Aller au contenu

bout

Èn årtike di Wiccionaire.
Loukîz eto : boû, [[boût]].

Etimolodjeye

[candjî]

Eprontaedje do francès « bout »

Prononçaedje

[candjî]

Sustantif

[candjî]
singulî pluriyal
bout bouts

bout omrin

  1. coron, dibout, cåzu todi dvins les ratourneures « å bout di » et « vini a bout ».
    • HOUBERT. (Voet l' bout do toûne-visse ki vént foû d' on trô k' i gn a-st å gletoe do vantrin) - Et çoucial, est ç' on mårtea å bouxhî dvant, dijhoz ? Antoine Bouhon, Les Brixhes da Gèrâ, 1900, sinne IV, p.10 (fråze rifondowe).

Ratourneures

[candjî]
  1. å bout di
  2. å bout do conte
  3. d’ on bout a l’ ôte
  4. disk’ å bout
    • GRANDET. - Alans, ouy ki vosse divwer est rimpli disk' å bout, ki vosse fré est xhoré, metoz vosse mwin cial. (I stitche si mwin.) Acceptez, Simone. Jean Lejeune, Po marier Lèyontine, 1928, ake II, sinne XV, p.32 (fråze rifondowe).
  5. fé les bouts
  6. mete a bout
  7. vini a bout

Mots d’ aplacaedje

[candjî]

Sinonimeye

[candjî]

Pwaire minimom

[candjî]

Ortografeyes

[candjî]
Après 1900, foû rfondou (Feller, Feller ricandjî, nén Feller) :

Ratournaedjes

[candjî]
coron, dibout