Aller au contenu

côp d’ cote

Èn årtike di Wiccionaire.

Etimolodjeye

[candjî]

Aplacaedje di : «côp» + «d’» + «cote»

Prononçaedje

[candjî]

Sustantivire

[candjî]
singulî pluriyal
côp d’ cote côps d’ cote

côp d’ cote omrin

  1. assaetchance subite d' on valet po ene båshele k' i voet voltî d' on plin côp.
    • Ass dedja yeu l' côp d’ cote, sabaye ?
    • Vo-v'-là tot ènondè avou nosse vèjène, Châle. Sèrè-ce on côp d’ cote? Joselyne Mostenne, Lès cotes dol vèjène, Les Cahiers Wallons, 2024,  2, p. 45.

Ratournaedjes

[candjî]
atirance subite po ene båshele