Aller au contenu

oûhê

Èn årtike di Wiccionaire.

Etimolodjeye

[candjî]

Loukîz a : « oujhea » (avou l’ cawete «  »).

Prononçaedje

[candjî]
  • AFE : /uː.ˈhɛː/ /uː.ˈhæː/

Sustantif

[candjî]

oûhê omrin

  1. oujhea.
    • Et tot sûvant l’oûhê qu’aléve d’on ci d’on là
      Avå l’èfèhèdje dès hauts åbes Joseph Mignolet, "Li tchant del croes", 1932, p. 25.
    • A-t-on jamais r'côper les éles
      A l' oûhê ki vout rèvoler ?
      Ni sèyîz don nén trop cruéls
      Å c'minçant ki vout s' èscoler !
      Mu rîmê n' est k' on tarlatèdje,
      Mins djèl tèl tère dè fond du m' cour
      Martin Lejeune, 1895.

Sipårdaedje do mot

[candjî]

w. do Levant

Ortografeyes

[candjî]
Après 1900, foû rfondou (Feller, Feller ricandjî, nén Feller) :