disvoye
Apparence

disvoye [f.n.]
1. voye di scour, cwand on fwait des travos so ene rote. Il ont fwait ene disvoye, po k' on n' passe nén dvins Hanut. F. déviation, détournement, dérivation, voie provisoire. Esp. desvío.
2. diloujhe. Tchantez bea råskignoû Tchantez so vosse tiyoû Vos avoz l' cour al djoye Mi dji l' a-st al disvoye (tchanson d' efants). rl a: disbåtche. F. désespoir.
Etimolodjeye: sivierba di "disvoyî".