Aller au contenu

hoûter

Èn årtike di Wiccionaire.

Etimolodjeye

[candjî]

Loukîz a : « schoûter ».

Prononçaedje

[candjî]
  • AFE : /huː.ˈte/

Viebe

[candjî]

hoûter (viebe å coplemint)

  1. schoûter.
    • On sav’tî s’ènairîve timpe èt târd à chanter ;
      On s’ècrâhîve d’èl vèye, on glètéve d’èl hoûter ;
      Si vwèsin, â contrâve, qu’aveût d’ l’ôr à pal’têyes…
      Antoine Kirsch, Li sa'vtî èt l' banquî, 1889.