vourou

Èn årtike di Wiccionaire.

Walon (vîs sistinmes)[candjî]

Prononçaedje[candjî]

  • AFE : /vu.ˈʀu/

Codjowa[candjî]

vourou

  1. vôreu, condicioneu prezintrece, prumire djin do singulî, do viebe « voleur ».
    • Mi, d’j’vourou bi’n, dist’elle ess’ boun’ grand’meire,
      Qui s’rou savant, comme el savant Roulez. — s.n., El Nivelwé, 1889.