Aller au contenu

payroû

Èn årtike di Wiccionaire.
Loukîz eto : payrou, payoû.

Etimolodjeye

[candjî]

Bodje « paye » avou l’ dobe cawete « -roû »; mot cité dins l’ FEW 7 497a et 501b.

Prononçaedje

[candjî]

Sustantif

[candjî]
singulî pluriyal
payroû payroûs

payroû omrin

  1. sitramé (moirtî fwait avou del diele et do strin).
    • Mi coir fruzixh å tåvlea ki m' rapele
      Toet d' panes et d' wås so des meurs di payroû. Jean Dessard, D'ine cohe so l'aute, 1939, p.10, A m’ vî hametê (1923) (fråze rifondowe).

Ortografeyes

[candjî]

(parioû et payoû)

Après 1900, foû rfondou (Feller, Feller ricandjî, nén Feller) :

Sipårdaedje do mot

[candjî]

Coinrece Hesbaye & Hôte Årdene.

Ratournaedjes

[candjî]
payroû