fouwêye
Walon (Rifondou)[candjî]
Etimolodjeye[candjî]
Bodje « fouw- » (« feu ») avou l’ cawete « -êye ».
Prononçaedje[candjî]
Disfondowes: fowaye, fouwaye, fouhay, fway, fouwèy, fouwêy
- AFE :
- diferins prononçaedjes : /fuwɛːj/ /fɔwaj/ /fuwaj/
- prononçaedje zero-cnoxheu : /fuwɛːj/
- Ricepeures : nén rcepåve
Sustantif[candjî]
singulî | pluriyal |
---|---|
fouwêye | fouwêyes |
fouwêye omrin
- feu.
- poussire di tcherbon ki kou fé esplôzer ene houyire, tchåfor
- (walon levantrece) Raece, djermêye.
- Nos estans bons, francs et lwèyås, exhous del fine fouwêye [fowaye] di Lîdje. — JHau, Quatre dialogues de paysans (1631-1636).
- Il aveût stu à Lîdje avoû* tote li hôt’lêye des signeûrs d’Ardène: Li sîr Bièrtrand d’Sèdj’vå, ses cusins d’Florzé (...), francs lurons qu inmît dè flahî dè stoc, po l’glwére di leû fouwêye— Joseph Mignolet, "Li Payîs des Sotês", 1926, p. 31.