zénk

Èn årtike di Wiccionaire.

Walon (Rifondou)[candjî]

Etimolodjeye[candjî]

Calcaedje di l’ almand « Zink » (minme sinse).

Prononçaedje[candjî]

Sustantif[candjî]

singulî pluriyal
zénk zénks

zénk omrin

  1. metå peur racafougnåve, di grijhe-bleuwe coleur, ki n’ erounixh nén.
    • Ene foye di zénk; ene buze di zénk; des clås d’ zénk.
    • O dzeu do toet, on meteut todi ene cresrece di zénk.
    • On fond d’ nô, c’ est l’ zénk k’ on mete dizo les schayes, siconte del tchiminêye.
  2. Elemint tchimike metålike di simbôle atomike Zn.
    • C’ est ene pomåde avou on sé d’ zénk, do sulfate, si dj’ el tén bén.
  3. vî avion, viye oto, viye moto, vî velo.
    • Cwè çk’ il årént polou fé avou leus vîs zénks siconte des Spitzfire almans, taiss, twè ?
    • Kî çki t’ atchtreut ci vî zénk la, hê, ti ; il est djusse bon po-z aler å cabouyaedje.

Mots vijhéns[candjî]

Ortografeyes[candjî]

Après 1900, foû rfondou (Feller, Feller ricandjî, nén Feller) :

Ratournaedjes[candjî]

metå
vî oto, evnd