Aller au contenu

hûfion

Èn årtike di Wiccionaire.
Dobès rfondowes
hûfion schafion

Etimolodjeye

[candjî]

Bodje «hûfe» (dobe rifondowe di schåfe), avou l’ dobe cawete « -ion »; li prumî sinse est dandjreus «schafiote di djaeye», k' on doet poleur vudî ene sifwaite cwantité d' gote divins.

Prononçaedje

[candjî]

Sustantif

[candjî]
singulî pluriyal
hûfion hûfions

hûfion omrin

  1. pitit vere al gote.
    • I s’ ala vindjî dvins ene gargote,
      Et rascoya sacwants hûfionsJoseph Vrindts, ”Vîx Lîge” (1901), p.9, “Ine Mâle Journêye” (fråze rifondowe).
    • Rovians nos croes, nos poennes et l' resse tot vudant kékes bons vîs hûfions. Joseph Duysenx (fråze rifondowe).
    • Cwand dji home troes hûfions, dji m' trebouxhe dins les tchansons. Jacques Lefebvre (fråze rifondowe).
  2. (no d’ contnou) çou k' n a ådvins.
  3. schafiote di djaeye.

Mots vijhéns

[candjî]

Ortografeyes

[candjî]
Après 1900, foû rfondou (Feller, Feller ricandjî, nén Feller) :
  • hûfion : E1

Ratournaedjes

[candjî]
pitit vere Loukîz a : verkin
çou k' gn a dvins Loukîz a : verkin
schafiote Loukîz a : schafiote

Waitîz eto

[candjî]

Lijhoz l’ årtike hûfion so Wikipedia